Dokumentární divadelní instalace o útěcích z domova, nefunkční rodině a ústavní výchově.
Dílo navazuje na předchozí části projektu Parsifalové, které byly na festivalu uvedeny v předchozích dvou letech, a rozvíjí spolupráci režisérky Apoleny Vanišové s klienty zařízení pro výkon ústavní výchovy. Ke skupině chlapců se připojují dospělé ženy se zkušeností s pobytem ve výchovném ústavu. Příběh o Parsifalovi tak získává ženský rozměr a dospělou životní zkušenost. Setkání generací u jednoho stolu přináší témata útěků z domova, nefunkčních rodinných vazeb i ambicí, které narazily na systém. Co se stane s dětskými sny po opuštění ústavních zdí a jak těžké je v noci prostě odejít?
„Když jsem poprvé utekla z domu, bylo mi asi sedm. Bála jsem se jít domů, že dostanu zase nařezáno. Utekla jsem k babičce a myslela si, že tam budu moct zůstat. Jak jsem utekla jednou, už jsem pak utíkala pořád. A pak nastal zlom. Máma mě zmlátila tak, že se ve mě něco zlomilo. A já začala věci dělat jinak.“ – Lucie
„V Počátkách jsem skončila devátou třídu skoro s vyznamenáním. Ambice velké, fotografická škola, grafika. Hrozně mě to bavilo. Po škole domů, učit se, skvělé známky... ale babičce a dědovi se to stejně nelíbilo a už jsem jen poslouchala, že bych se měla vrátit zpátky do Počátek, do pasťáku. Tak jsem si řekla: ‚Tyjo, už je na čase vzít život trošku do svých rukou.‘ V noci jsem se sbalila a odešla z domova.“ – Sofie
Koncept a realizace: Apolena Vanišová
Vizuální spolupráce: Johana Střížková
Technické zabezpečení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský
Pedagogická spolupráce: Bohdana Košťálová
Učinkují: David, Jakub, Jan, Lucie, Milan, Nicolas, Patrik a Sofie
Producent: Ewa Zembok, produkční platforma Rekultur
