Úplný název filmu se zdá být naprosto výstižný. Jde zdánlivě o postavu stiženou duševní poruchou, ale zároveň o osobnost, jejíž bláznovství, výstřednost či romantičnost z ní činí téměř velkolepou, ba svrchovanou figuru (v angličtině slovo character znamená obojí: nejen postavu, ale také výraznou osobnost).
V tomto smyslu lze Morgana, nejoriginálnější film z Reiszova britského období, chápat téměř jako umělecký manifest. Titulní Morgan, schizofrenik na svobodě, londýnský komunista, který maluje srpy a kladiva na jakýkoli dostupný povrch, umělec s fantazií jako z kresleného filmu, proměňuje svůj život v nepřetržitý happening, aby strhl ostatní do víru, který by znovu zamíchal kartami.
Jako hrdina (tragické) komedie o znovunalezení manželství Morgan neustále vniká do života své bývalé ženy a okouzluje její svět. Ona je typickou britskou měšťkou, která si – alespoň do určité míry – užívá vzrušení z nejistoty, jež jí Morgan přináší.
Ve skutečnosti však každá z Reiszových postav touží otřást společností své doby, společností, která je svazuje, a převrátit ji naruby. Nikdo nechce kapitulovat, i kdyby ho to mělo stát život nebo pověst blázna – což jsou jediné způsoby, jak se ze sevření vymanit. Všechny Reiszovy postavy jsou svým způsobem osobními revolucionáři. Morgan proto uvažuje stejně jako jeho drahý Karel Marx: nechce svět jen pochopit, chce ho proměnit.
