Pohrdání

Pocit rozporu mezi nanicovatou současností a do ideálu stylizovanou minulostí jako výzva návratu k antice se táhne celými dějinami umění a nedal spát ani Godardovi. Ten se samozřejmě nemohl pro svého Vergilia vypravit jako Dante o staletí nazpátek, do augustovské antiky. I v krátkých dějinách filmu však už existovalo cosi jako „země zaslíbená“ a její Vergilius byl v době natáčení Pohrdání dosud naživu: Fritz Lang. Godard tedy nechal uctívaného tvůrce Metropolis hrát sebe sama, režiséra, který zde nenatáčí nic jiného než… homérský mýtus. Nápad skloubit takto „dvě antiky“ by mohl vyvolat údiv, kdyby se ho Godardovi nepodařilo uskutečnit s tak přesvědčivou samozřejmostí. Na tomto pozadí se pak odehrává příběh moderního muže, který nedokáže vzdorovat síle peněz (Michel Piccoli coby evropský scenárista kontra Jack Palance coby hollywoodský producent) a v pohrdání sebou samým přichází i o svou lásku (Brigitte Bardotová). Tragickým vyústěním zápletky odsouzený k nejhoršímu trestu – přežití – mu nakonec nezbývá nic jiného, než vrátit se na místo, kde se z Pomíjivého dělá Věčné.