Muž s oholenou lebkou

„Kolik mistrovských děl se natočí za jeden rok nebo za pět? Sotva který bychom mohli postavit po bok Wellesova Občana Kanea, Godardova Bláznivého Petříčka, Rosiho Salvatore Giuliana. Jeden takový film se ale teď objevil, dorazil k nám z Belgie a jmenuje se Muž s oholenou lebkou, celovečerní debut André Delvauxe.“

Tato slova si mohli přečíst čtenáři renomovaného listu Nouvel Observateur 15. června roku 1966. Autorem byl Michel Cournot, vlivný filmový kritik, který v oné době, tj. v druhé půli šedesátých let, s nemenším zápalem pomáhal prosadit i českou tvorbu mladého Miloše Formana. Silných slov bylo zapotřebí, jméno André Delvaux bylo zatím naprosto neznámé a přijetí Muže s oholenou lebkou nebylo u domácí belgické kritiky nijak zvlášť vřelé.

Pasivní a nemotorný advokát Govert Miereveld, který zároveň vyučuje na dívčí škole, se bezhlavě zamiluje do jedné ze svých žákyň, půvabné Fran. Zmítán zmatkem a depresemi, opustí své zaměstnání a přestěhuje se s manželkou a dětmi do malého městečka. V rámci své právnické praxe je však nucen přihlížet otřesné soudní pitvě, která urychlí jeho psychický rozklad a ústí v nejistotu, zda ženu, kterou miloval, skutečně zabil, či nikoli.

Autorem stejnojmenné předlohy z roku 1948 byl vlámský spisovatel (a náruživý znalec filmu) Johan Daisne. O dva roky mladší je Daisneův román, který se stane námětem Delvauxova nejslavnějšího filmu: Jeden večer, jeden vlak.