Dejvické divadlo
Vražda krále Gonzaga

Informace o akci

Simona Babčáková • Klára Melíšková • Zdeňka Žádníková • Tomáš Jeřábek • Martin Myšička • Ivan Trojan

spolupráce na scénáři a asistent režie: Petr Erbes, scéna: Dáda Němeček, kostýmy: Adriana Černá, pohybová spolupráce: Tomáš Legierski, dramaturgie: Eva Suková, umělecká stáž: Ami Keita

režie: Jiří Havelka

Na hrad Elsinor přijíždí skupina profesionálních herců. Hamlet jim zadává úkol: sehrát představení Vražda krále Gonzaga s několika úpravami, které jim tam on sám připíše. Je to jeho past. Past na myši. Past na vraha. Chce nechat předvést divadelní kus, který zrcadlí ohavný zločin spáchaný Claudiem a věří, že onen hříšník se pod tíhou sebereflexivního divadelního zážitku prozradí.

Potud jedna z nejznámějších scén divadla na divadle ve světové dramatické literatuře. Hamlet – nebo Shakespeare – věří, že divadlo má intenzitu detektoru lži. Že divadlo má moc odhalit pravdu. Že divadlo má sílu nahlodat svědomí diváka.

Dnes bychom zřejmě mluvili o extrémním působení zrcadlových neuronů: Jsem jako divák natolik vtažen, mentálně participující a imersivně napojen, že mě samo divadlo svým odrazem nutí reagovat. Je to možné i dnes? Kde jsme dnes? V době postfaktické? V době relativizaci pravdy a lži do míry naprostého hodnotového chaosu? V době gumov&e