Země se chvěje

Sicilští rybáři v nerovném boji s překupníky, obírajícími je o výdělek z úlovků. Kanonické dílo italského filmu, jímž se završuje Viscontiho první, neorealistické období.

„Co pro Viscontiho představoval Jih? Už od konce třicátých let, kdy ještě před svou prvotinou – filmem Posedlost uvažoval o později uskutečněném snímku Země se chvěje, viděl v Jihu a jmenovitě v Sicílii mytickou zemi bohů a bohorovných smrtelníků, z dávnověku obdarovanou řeckými vlivy: v sicilských skalních útesech Faraglioni, jež obdařil tolika různými významy ve filmu Země se chvěje, spatřoval ještě zemské hroty, kolem nichž se kdysi plavil Odysseus.

Mladistvý literární sen, po válce silně zpolitizovaný, Visconti sice rozpustil do věcného pohledu na sociální utrpení tamějších rybářů, ale neodložil jej ani tam zcela: vždyť protagonista z filmu Země se chvěje, odbojný rybář Ntoni má něco z aristokratické vznešenosti a fyzického zjevu dávných Řeků. Když si u dna své porážky obléká na sebe rozedraný homérský svetr, vyzařuje z něj očistná síla pádu – to je téma u Viscontiho všudypřítomné. Ntoni se jde ponížit, ale při cestě po břehu moře má za sebou ony skály Faraglioni, snad v památce na předky, kteří ve vodách za těmito přírodními bójemi zahynuli, snad i na znamení přízně, již mu nevyzpytatelná příroda chce v jeho těžké hodině poskytnout.“