Řeka

Kangova rodina sice žije pod jednou střechou, ale její členové sdílejí domácnost v naprostém odloučení. Navíc se zdá, že ani záhadná nemoc Kanga, kterou si přivodí jako náhodný komparzista v kontaminované řece, nebude dostatečným impulsem k rodinnému sblížení. Pravděpodobně nejchmurnější z Tsaiových filmů je symbolickým podobenstvím o nekonečné samotě a iluzornosti i těch nejbližších vztahů. Odcizení a zoufalství postav, typické prvky Tsaiovy tvorby, prostupují nihilismus a strach pramenící z bezvýchodnosti jejich situace. Důsledky jejich odevzdanosti a depersonalizace zůstávají divákům pouze naznačeny – právě tato zvláštním způsobem kontemplativní nedořečenost filmu pak přináší prvek rostoucího napětí, které nekončí ani s posledním záběrem.