Dvě deci tuše

Pozná-li se kvalita biografického dokumentárního filmu podle toho, že v divákovi, který portrétovaného dosud neznal, vyvolá touhu se s onou osobou setkat, strávit čas v jejím „magnetickém poli“, pak jsou Dvě deci tuše filmem zdařilým. I proto, že se Ester Geislerové, dceři japanologa, překladatele, novináře, pedagoga a kaligrafa Petra Geislera (1949–2009), podařilo vystihnout otcovu výjimečnost v tuzemském kontextu nejen kulturním konce dvacátého století, aniž by však ztratila z výrazného zřetele rovinu intimní, rodinnou, radostnou i bolestivou. Pomocí fotografií, domácích videí, dopisů či vzpomínek komponuje obraz nesmírně vzdělaného, originálního šarméra, který byl i pro své nejbližší záhadně unikavý.