Pocta Rudolfu Urcovi: dokumentární filmy

Pásmo dokumentárních filmů a úvodní slovo: Mária Ferenčuhová

Program dokumentárních filmů připomíná zejména Urcovo suverénní překračování hranic svého povolání, to, jak se se stejnou profesionalitou a zaujetím věnoval filmové i historické práci. Filmový historik Václav Macek v něm proto viděl „umělce s talentem vědce-historika“. Podstatou Urcovy tvorby byla jeho hluboká dialogická orientace. Opíral se v ní o celoživotní přátelství, dlouhodobou dramaturgickou či režisérskou spolupráci – v dokumentárním i animovaném filmu. V tomto výběru to ideálně reprezentují například filmy natočené s Pavlem Sýkorou.

V úvodu knihy Neviditelné dějiny dokumentaristů Urc píše, že ho na dokumentární tvorbě nikdy nepřestalo fascinovat hledání, stopování, odhalování, rozpor mezi tvůrčí ambicí a trvalou nespokojeností tvůrce. Portréty osobností (Človek z Málinca, Brankár, Nedokončená kronika), studie prostředí (Posledný odpich) i historické návraty (Nedokončená kronika, Pán profesor sa vracia) odrážejí jeho i společné autorské zaujetí, snahu o blízkost a porozumění.

Človek z Málinca / Rudolf Urc, 1959
Pán profesor sa vracia / Rudolf Urc, 1963
Brankár / Pavol Sýkora, Rudolf Urc, 1965
Posledný odpich / Rudolf Urc, Pavol Sýkora, 1966
Nedokončená kronika / Rudolf Urc, 1967