PRAŽSKÉ BAROKNÍ SLAVNOSTI - ENDYMIO

  english version

UNIKÁTNÍ PŘEDSTAVENÍ BAROKNÍCH OPER POD ŠIRÝM NEBEM
Ledeburské zahrady pod Pražským hradem
denně za každého počasí
od 17. června do 3. října 2011
Vstupenky na Pražské barokní slavnosti   ZDE

ENDYMIO
Opera o dvanácti scénách
V roce 1727 se v kroměřížském zámku uskutečnilo představení opery Endymio na latinský text piaristy P. Davida a s. Joanne Baptista – Jana Kopeckého (1696 – 1758), který byl s největší pravděpodobností i autorem dnes již ztracené hudby. Kopecký přebásnil do latiny 30 let staré italské libreto zpracovávající antický mýtus o sličném mladíkovi, který upadl do věčného spánku, což mu zajistilo mimo jiné také věčné mládí. A tak byla umělci postava Endymiona chápána jako symbol nadčasové krásy.
Původní Kopeckého libreto jsem pro nové uvedení podstatně zkrátil. Tříhodinová opera se tak zkoncentrovala do zhruba hodinové jednoaktovky. Většina nádherných Kopeckého veršů zůstává tedy i nadále skryta v kroměřížském archivu. Dalším podstatným zásahem do libreta byl otevřený konec. Původní zpracování končí šťastným smířením. Nejprve přinutí Amora aby napravil vše co pokazil. Amor zasáhne šípem osvobozenou Aurillu, která se zamiluje do Thyrsa, stejně tak Endymiona, který se zamiluje do Diany. Ta na oplátku zruší zákon zakazující lásku a všichni společně jásají nad sladkými radostmi nové svobody.
Z kroměřížského tisku však byla poslední scéna někým vytržena, což jsem zjistil až při srovnání s italskou verzí. Tím jsem se nechal inspirovat k otevřenému konci, který výrazně posílil poslání celého příběhu.
Otázkou zůstával exaltovaný vztah Endymiona k Dorindě. V době vzniku libreta stejně jako dnes nemůžeme tento zdánlivě skandální milenecký vztah brát doslova. Dorindu je v duchu barokních alegorií nutné chápat jako symbol dětství nebo mládí, které jednou každému uteče a už se nevrátí. Endymio nechce poznat lásku a podstoupit riziko bolestného mileneckého vztahu, raději volí věčný sen, ve kterém může zůstat se svým psíkem. Tato verze je pro mne naplněním původního podobenství o kráse, kterou nezničí čas.
Při novém zhudebnění jsem se nechal inspirovat atmosférou a duchem hudebního života v piaristických seminářích v 17. a 18. století. Po několikaletém hledání a rekonstruování tvorby piaristických skladatelů jsem se rozhodl použít některé jejich hudební myšlenky. Téma Dianina zákona je převzato ze Mše P. Adalberta Pelikána (1643-1700). Výrazná harmonická kadence s původním textem „miserere nobis“ je použita vždy při vyřčení zákona „Perdit vitam quisqius Amoris partes agit“, ale také v graciózních variacích milostné scény Thyrsa a Aurilly. Pro téma Amora v 1. scéně jsem použil dvoutaktový začátek žalmu Crediti P. Davida Kopeckého. Amorovo téma ale nabude hned v dalších scénách vlastní podoby nezávislé na konkrétním historickém vzoru. V poslední scéně se Amorovo téma a téma Dianina zákona prolne. Dalším použitým hudebním materiálem je Salve Regina in G od P. Sebalda Hausnera (1725-1793). Jeho minimalistická struktura je mnohonásobně repetována a tvoří harmonický podklad druhé scény. Z torza této hudby je vystavěna i Sylvánova zlodějská árie 4. scény, i jeho lovecký zpěv v 8. scéně. V mollové verzi je stejné hudby použito v nářku Aurilly a Endymia 6. scény. Po převedení do moll se navíc ukázala v prvních taktech totožnost s Haydnovým didaktickým pětihlasým kánonem. I ten se tu tedy jako odkaz ke školnímu prostředí objeví. Téma Endymiona je volně inspirováno již zmíněným žalmem Crediti P. Davida a Ave maris stella P. Carola Flodera (1738-1773). V Endymionově závěrečné árii se vedle jeho tématu ve "smrtelné" tónině f moll objevuje i ostináto sestupného tetrachordu, jako tradiční barokní lamento bas. Rovněž při vytváření melodických linií jsem používal obecné barokní rétorické figury.
Od historické inscenační podoby, ve které zpívali i ženské role chlapci, jsem upustil. Pouze postavu Endymiona jsem obsadil mužským altem, kterým odkazuji k androgynnímu světu kastrátů.
Tomáš Hanzlík

zdroj: ensembledamian.com

Hudba: Tomáš Hanzlík
Libreto: P. David a s. Joanne Baptista - Jan Kopecký (1696 - 1758)
Režie: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian
Kostýmy  a scéna: Vendula Johnová

Vstupenky na Pražské barokní slavnosti   ZDE

Top