Hudební divadlo Karlín, Křižíkova 10, Praha 8

Hudební divadlo Karlín, Křižíkova 10, Praha 8

Místo: Hudební divadlo Karlín, Křižíkova 10, Praha 8
Adresa: Křižíkova 10, Praha Navigovat

Vstupenky

Popis

Hudební divadlo Karlín


Jedno z nejstarších a nejkrásnějších pražských divadel, jehož zřizovatelem je Hlavní město Praha. Před rekonstrukcí bylo i divadlem s největší kapacitou - 1244 sedadel. Z některých sedadel však nebyl dobrý výhled a tak nově rekonstruované divadlo má „pouze“ 921 pohodlných míst. Díky zvýšení elevace hlediště je ze všech sedadel dokonalý výhled na jeviště. Po náročné a velkorysé rekonstrukci financované Hlavním městem Prahou ve výši 630 milionů korun je tedy Hudební divadlo Karlín - po Státní opeře - druhým největším pražským divadlem.

Pseudobarokní budova byla vystavěna roku 1881, měla stolové zařízení a původně sloužila pro cirkusová, později varietní představení. Po první světové válce Karel Hašler rozšířil repertoár o kabaret a ve dvacátých letech v budově hostovaly různé divadelní soubory včetně bratislavského Národního divadla. Začátkem třicátých let zde sídlila Moderní opereta, brzy se však vrátilo varieté. Teprve roku 1932 zmizelo původní stolové zařízení a bylo nahrazeno klasickými divadelními sedadly. V době německé okupace zde působil soubor z uzavřeného Národního divadla pod názvem „Prozatímní divadlo“ a v roce 1944 i činohra Vinohradského divadla.

Roku 1945 zahájil v karlínské budově E. F. Burian operetou Král tuláků pravidelný provoz repertoárového hudebního divadla. Divadlo často střídalo názvy: Divadlo v Karlíně, Opereta v Karlíně, Komická zpěvohra. Po roce 1948, kdy patřilo Čs. státnímu filmu s názvem „Divadlo umění lidu“, byli pověřeni jeho vedením Jan Werich s Oldřichem Novým. Werich sem přenesl americký muzikál Divotvorný hrnec z Divadla V+W, kde jej uvedli s Voskovcem jako první v Evropě. Od roku 1950 patřilo divadlo městu Praze a roku 1954 se stalo majetkem státu pod názvem Státní divadlo v Karlíně. V roce 1961 bylo vráceno pražskému magistrátu jako Hudební divadlo v Karlíně a v této pozici zůstalo dodnes.

V roce 1963 bylo ke „Karlínu“ přiřazeno Hudební divadlo v Nuslích; jeho provoz skončil v roce 1978. Roku 1981 přešlo pod karlínskou správu divadlo Semafor, které v suterénu budovy setrvalo do konce roku 1990 a roku 1992 bylo přestavěno na malou scénu Karlínek (1995–2002 zde opět sídlil Semafor). Provoz Hudebního divadla Karlín i Karlínku - Semaforu ukončily ničivé povodně v srpnu 2002.

Začátkem padesátých let působili v Hudebním divadle Karlín významní divadelníci: režisér Jiří Frejka, jako umělecký šéf Jan Werich, Oldřich Nový, režíroval tu Alfréd Radok, spolupracoval Vítězslav Nezval. V karlínském divadle působila v té době řada známých umělců: Ljuba Hermanová, Jaroslava Adamová, Soňa Červená, Jiřina Steimarová, Rudolf Cortés, Vlasta Burian, Jára Pospíšil, Vladimír Ráž aj. Od roku 1962 se natrvalo vrátil do „Karlína“ se svým swingovým bigbandem Karel Vlach (předtím 1948–53).

V šedesátých letech byl operetní repertoár obohacen o muzikály – My Fair Lady, Kankán, Hello, Dolly!, Líbej mne, Katko!, Muž jménem La Mancha, West Side Story a také díla domácí - Schneiderovi a Ondráčkovi Gentlemani, Horníčkův Tvrďák aj. Úspěch měla v roce 1964 opereta Rose Marie, které se osobně zúčastnil i její skladatel Rudolf Friml – HDK potom navštívil ještě několikrát. Menší české hudební komedie byly uváděny v Nuslích – např. Otec, matka, Jan a Katka. Koncem sedmdesátých let se začaly znovu uvádět hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha s hudbou Jaroslava Ježka (např. Golem) a na repertoáru byly další světové muzikály – např. Kabaret. V osmdesátých letech úspěšná česká hudební komedie Zvonokosy (podle G. Chevalliera), muzikály Sugar (Někdo to rád horké) a Cikáni jdou do nebe.

Devadesátá léta zaznamenala návrat operety – Cikánský baron, Čardášova princezna, Polská krev, Veselá vdova, Netopýr, Hraběnka Marica, Země úsměvů, ale i klasických muzikálů - My Fair Lady, Hello, Dolly!, Někdo to rád horké, Řek Zorba.

Na mapě

Top